Jak jsem rodila...

Ráda bych se s vámi podělila o zážitky z příprav na porod a následné reality. :-)

Jako každá moderní a sečtělá maminka jsem se téměř od počátku těhotenství pečlivě chystala na porod. Načetla jsem si o průběhu a možnostech porodu nespočet článků. Samozřejmě, že jsem si vytvořila porodní plán, který vám pro představu zveřejním v nějakém dalším příspěvku. A plná očekávání a strachu jsem trpělivě čekala na termín porodu s tím, že jsem dozajista připravená. V druhé polovině těhotenství mi byla diagnostikována těhotenská cukrovka, která narušila část mých plánů o přirozeném a nevyvolávaném porodu. Moje gynekoložka mě totiž upozornila, že pokud neporodím v den termínu, půjdu na porod vyvolávaný. Nechtěla jsem sebe ani miminko nějak ohrozit, a tak jsem uposlechla doporučení své doktorky. S blížícím porodem mě také čím dál častěji napadala myšlenka, že si najmu dulu, aby mě připravila na porod. Naučila mě správně dýchat, ukázala mi techniky ulevování od bolesti a pořádně zaškolila manžela, aby mi byl během těžkých chvil tou nejlepší oporou. Ale nějak jsme se s dulou nemohly dohodnout na vhodném termínu a pak už bylo pozdě. Tak snad to vyjde u dalšího těhotenství. Párkrát mě také napadla myšlenka, že bych rodila doma ( to asi pod vlivem hormonů, protože v racionálním stavu jsem jednoznačně proti), ale to naštěstí rázně zavrhl můj skvělý manžel. :-)
Bohužel přes veškeré moje snahy se mi nepodařilo porodit v termínu, a tak jsem skončila v porodnici na rizikovém oddělení na vyvolávání. Mé drahé dcerce se ale ani po dvou tabletách na svět nechtělo. Teprve po třetí tabletě, kterou jsem dostala druhý den ráno se konečně odpoledne začalo něco dít. Ležím si v posteli, čekám až dorazí manžel z práce na návštěvu a čtu si. A najednou rup. Šílená rána uvnitř mého břicha. Mezi nohama se mi rozlije teplo. Rychle se zvednu a utíkám na záchod, kde ze mě vyteče zbytek polodové vody. Vrátím se na pokoj odkud si zavolám sestřičku a oznámím jí, že mi odešla voda. V tom se ve dveřích objeví manžel kouká jako blázen, co se kolem mě děje. Sestra mě zrovna připojovala na kontrolní monitor a pak šla volat lékaře, aby mě prohlédl. Než se dostavil lékař dostala jsem nepříjemné bolesti. Když doktor dorazil a prohlédl mě, pouze zkonstatoval, že začnu rodin tak za tři hodinky a ať mě zatím manžel odvede na porodnické oddělení. Cestou výtahem do dalšího patra jsem dostala šílený tlak na konečník. Bylo to jako bych se měla každou chvíli po... :-D Na porodním si mě převzala porodní asistentka, mě odvedla do připravny a manžela poslala zaplatit poplatek, že smí být u porodu. Nezapomněla poznamenat, že nemusí spěchat, protože to jen tak nebude... Mě chtěla začít dělat klystýr, ale já už jsme nemohla vydržet ten tlak, a tak jí říkám: "Já mám ale šilenej tlak na konečník!" Asistenka mě vyšetřila a vykřikla: "Vy rodíte." Vyběhla se podívat před oddělení a můj prozřetelný manžel tam naštěstí poslušně čekal. Začala mu vysvětlovat, že začínám rodit a že momentálně ještě není volný žádný sál... No, naštěstí se do pěti minut uvolnil. Jakmile jsem se uvelebila na porodním lehátku, dostala jsem pokyn tlačit. Nebudu lhát dalo mi to zabrat, ale nebolelo to a malá byla do dvaceti minut na světě. Nejhorším zážitkem z porodu bylo šití, které trvalo dvakrát tak dlouho než samotný porod a dost bolelo... Ihned po porodu mi daly malou na nahé břicho a manžel jí pak byl nablízku při všech vyšetřeních, takže naše Kristýnka byla neustále pod dozorem svých rodičů. :-) Pak jsme konečně osaměly a absolvovali povinnou půl hodinku nehýbání na sále. Užívali jsme si plnými doušky první společné chvíle. :-) Po půl hodince nás s dcerou převezly na pokoj. Protože manžel nechal zamluvit pokoj na nadstandardu, mohl tam s námi zůstat až do deseti.
Podtrženo sečteno - nemyslím si, že lékaři zasahují do téměř přirozeného produ, aniž by nemuseli a že něco jako bonding se u nás opravdu nosí. Neriskujte svoje zdraví a zdraví svého miminka nesmyslným porodem doma!!! Nikdo vás v nemocnici nebude do ničeho nutit pokud to nebudu nezbytně nutné. ;-) A ještě jeden postřeh na závěr, porod si naplánujte, připravte se na něj psychicky i fyzicky, ale nebuďte zklamné, že bude třeba nakonec všechno jinak. :-)